Nejlepšího člověka hledej mezi těmi, které svět odsuzuje!

The Diary of A Homophobe - Save you

31. ledna 2010 v 14:49 | kisss |  The Diary of A Homophobe


1. Března ( čas oběda )

Neměl bych tu sedět, pod stromem, zatímco Mikey může kdykoli dostat nakládačku od Taylora a jeho přátel. Stejně, jak bych chtěl Mikeyho varovat, nemol jsem to udělat. Nenáviděl mě a neposlouchal byc jediné slovo, které bych řekl. Taylor napálil Jaka a Mikey šel do tělocvičny. Nemohl jsem je zastavit. Vše, co jsem mohl dělat, je doufat, že to dobře dopadne.


Zavřel jsem deník a schoval ho do bezpečí tašky. Položil jsem tašku na zem vedle mě a objal si kolena. Opřel jsem si o ně hlavu a povzdechl si. Neměl bych být tady. Opravdu bych u neměl být. Měl bych chránit Mikeyho. Ale co mám dělat ? Seděl jsem tady a choval se jako zbabělec.

Nemohl jsem to vydržet a konečně vstal. Vzal jsem tašku a rychle běžel do tělocvičny. Jak jsem se tam dostal, viděl jsem Taylora a jeho přátelé, jak stojí v kroužku, kolem Jaka a Mikeyho. Oddechl jsem si, že se jim nic nestalo. Ale věděl jsem, že se jim něco stane, jestli tam budu jen tak stát a dívat se.

Jak jsem k nim mířil, viděl jsem že se Taylor přiblížil k Mikeymu, který se tvářil ustaraně .,, PŘESTAŇ !" Zakřičel jsem a zrychlil. Všichni se otočili a podívali se na mě. Mikey vypadal zmateně, jako Taylor, který se tvářil rozčíleně. Snažil jsem se dostas k Mikeymu, ale Taylor mi zastoupil cestu.

,, Co chceš, Iero ? Řekl jsem ti, že mi nemusíš pomáhat, dobře, ale nesnaž se mě zastavit ," řekl Taylor. Odstrčil jsem ho od sebe.

,, Jdi mi z cesty ," vyštěkl jsem .,, A nech to být !"

Strkali jsme na sebe navzájem, až jsme oba spadli na zem. Podíval jsem se na něj vzteky bez sebe a neváhal ani vteřinu, zvedl nohu a kopl ho přímo do rozkroku. Rychle jsem vstal a zvedl si tašku, která mi spadla, když do mě Taylor strčil. Vzal jsem Mikeyho za ruku a táhl ho pryč. Jake který vypadal naprosto zmateně, mě jen sledoval, jak jsem táhl Mikeyho pryč z tělocvičny. Měli jsme jediné štěstí, že Taylor neřekl svým kamarádům aby po nás šli. Pokud ne, jsme všichni mrtvý. Jakmile jsme byli dostatečně daleko od tělocvičny, pustil jsem Mikeyho ruku a červenal. Byli jsme mírně udýchaní.

,, Díky, kámo ," řekl Jake a lapal po dechu. Přikývl jsem a mávl nad tím rukou. Mikey se na mě tázavě díval. Po chvíli otevřel ústa a promluvil.

,, Proč si nás zachránil ? Vždyť jsi toužil po tom abychom zemřeli. Nebylo by to pro tebe lepší ?"

Podíval jsem se na něj a zaskřípal zuby .,, Měli byste být vděčný, že jsem vám zachránil prdel, vy pitomci ," obořil jsem se na něj, najednou naštvaný. Taška mi vypadla z ruky a obsah se mi rozsypal po zemi .,, Uštěřil bych si to, kdybych věděl, jak se zachováte ," pokračoval jsem a zatínal pěsti .,, Nevíš, jak moc tě nenávidím Mikey Jamesi Wayi ."

Sklonil jsem se a posbíral všechny věci zpátky do tašky. Měl jsem pocit, jako, že mi něco chybí, ale bylo mi to jedno. Otočil jsem se a odešel, Jaka s Miekym jsem nechal stát na místě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dannie | Web | 31. ledna 2010 v 20:27 | Reagovat

no čo mu asi tak chýba... :D joj, teším sa na pokračovanie... tieto časti sú tak nepekne krátke :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.